Nevězice po roce 1920

Po padesátiletém období stavebního klidu v letech 1870 až 1920, kdy v Nevězicích nebyl postaven ani jediný nový dům, rozvinul se zde opět v letech 1920 – 1941 čilý stavební ruch. Zde se opět projevila zručnost nevězických zedníků.

Bylo postaveno 20 nových domků a řada stavení byla přestavěna a zmodernizována. V letech 1921 – 1922 byla českým zemským výborem postavena v katastru obce Nevězice v Letoštici, na místě bývalého mlýna na Vltavě, nová hydroelektrárna. Výstavba elektrárny byla zařazena do souboru „nouzových staveb“, které měly zmírnit poválečnou nezaměstnanost. Při stavbě byl vedle odborníků a pověstných nevězických zedníků, zaměstnán velký počet pomocných a nádenických sil z nejbližšího okolí. Provoz elektrárny byl zahájen 23. května 1923 a Nevězice byly mezi prvními obcemi Mirovicka, které se rozhodly pro elektrizaci obce. V první fázi se k elektrizaci přihlásilo 27 zemědělských usedlostí. Elektrizace byla provedena v průběhu roku 1924 i s instalováním 5 světel veřejného osvětlení. „Rosvitná“ se konala 27. 11. 1924. Elektrizace všech domů v Nevězicích však byla dokončena až v roce 1960. Před napuštěním orlické přehradní nádrže v roce 1960 bylo strojní zařízení elektrárny demontováno a odvezeno. Vzdutí vltavské hladiny v Letoštici elektrárnu úplně zatopilo.

Zákony z roku 1920 o povinném vedení obecních pamětních knih a obecních veřejných knihovnách nařizovaly něco, co Nevězice dávno měly. „Pamětní kniha obce nevězické“ byla založena již v roce 1861. Od té doby byly vedeny zápisy o nejdůležitější nevězických událostech. O průběhu první světové války zápis provedla tamní učitelka Krista Štědronská, v zápisech pokračoval starosta Josef Kodat a jeho syn, od roku 1926 řídící učitel František Mezera a krátce před druhou světovou válkou řídící učitel Adolf Nusl. Chybějící záznamy v kronice z let 1937 – 1945 doplnil kronikář –  učitel Cyril Kužel. Dalších několik nezapsaných let ze léta 1947 – 1966 doplnil retrospektivními zápisy řídící učitel Grigorij Červonyj. Od roku 1966 do 1976 vedl kroniku originálním způsobem s četnými obrazovými přílohami František Tesař, povoláním zedník. Zápisy nevězického rodáka a znalce místních poměrů mají značnou dokumentární hodnotu. Platí to i o jeho kresbách dávno zaniklých nevězických chalup a jiných pamětihodností.

Je ještě mnohé, o čem by bylo možné a vhodné se zmínit. O létech okupace, účastnících odboje, poválečných letech, vzniku a zániku JZD a mnoha dalších významných i méně významných událostech v Nevězicích. Kdo se zajímá o historii hlouběji, nalezne odpovědi na své otázky v knize  Jana Tomana „Nevězice – historie a současnost jihočeské vesnice“. Těm z vás, kteří se rozhodnou navštívit naši obec i její krásné okolí přejeme, aby vám naše stránky pomohly v orientaci v čase i prostoru a ukázaly vám, jak významnou minulost může mít i malá obec.