Nevězice v 18. a 19. století

Vedle stále převažujícího počtu větších zemědělských usedlostí selských a chalupnických, začínají v Nevězicích a okolí vznikat počátkem 18. století menší usedlosti domkářské na půdě selské, obecní i panské. Jednalo se o tzv. kopaninský kolonizační rozmach, kdy nové pozemky pro domky byly získávány i kácením, klučením a kultivováním okrajových částí lesa. Kolem roku 1720 tu přibylo kolem padesáti nových domkářských chalup. Tím došlo k hlubokým proměnám i ve společensko-sociální skladbě venkovského lidu. S přibývajícími domkářskými a podružnými chalupami stoupal na vesnici počet chudiny. Feudální řády neumožňovaly volné stěhování obyvatel a vesnice se od poloviny 17. století začaly přelidňovat. Bez vrchnostenského svolení nesměl nikdo odejít na studie, vyučit se řemeslu a nemohl se také přiženit nebo provdat na jiné panství. Negramotnost byla téměř úplná. Povinná školní docházka od 6 do 12 let byla zavedena a uzákoněna až od roku 1784. Farní škola byla zřízena ve vzdáleném Starém Sedle a tam se z Nevězic dostal málokdo.

Tvrdé robotní povinnosti vedly i na Varvažovsku k nepokojům. Robotu museli vykonávat jak sedláci, tak chalupníci a domkáři. Podstatné snížení této povinnosti přinesl až nový robotní patent, vydaný 13. srpna 1775. Podle něho byly zrušeny i dosud hojně vrchností užívané tělesné tresty. Další uvolnění poddanských poměrů přinesly dva důležité patenty, vydané císařem Josefem II. roku 1781 - patent o zrušení nevolnictví a patent toleranční. Patentem o zrušení nevolnictví se podstatně uvolnila osobní závislost poddaných na vrchnostech (možnost volného stěhování z panství na panství nebo z vesnice do měst, volný odchod na studia nebo učení se řemeslu). Patent toleranční pak povoloval svobodu náboženského vyznání. Z obecních událostí na sklonku 18. století je třeba připomenout výstavbu návesní kapličky, která podle zachovaného letopočtu byla vystavěna roku 1781. Přestavěna byla o sto let později..

Koncem roku 1816 bylo započato s přestavbou dosavadního malého dřevěného Lazišťského dvora. Na paměť velkopřevora hraběte Colloreda-Walsee, který stavbu povolil a o její průběh se velmi zajímal, byl dvůr roku 1818 přejmenován na Colloredohof - Koloredov a opatřen znakem.

V roce 1847, na samém konci feudálního období, těsně před zrušením poddanství, roboty a vlády vrchnostenských úřadů, prodal maltézský řád celé varvažovské panství knížeti Karlu II. Schwarzenbergovi.

Převratné změny, ke kterým došlo po roce 1848, se dotkly i Nevězic. Vydáním zákona o zrušení poddanství a roboty skončila pro venkovský lid ponižující doba závislosti na vrchnosti. V platnost vstoupila nová organizace státní správy a nejnižším a základním článkem se staly samosprávné obce s volenými zastupiteli a ve městech městské úřady. V soudním okrese mirovickém, kam Nevězice patřily, vznikaly tzv. spojené obce. Největší z nich byla spojená obec Varvažovská, do níž byly začleněny i Nevězice se svojí osadou Laziště. Nevězice měly v tomto prvním zastupitelstvu spojené obce varvažovské své dva zástupce. Instituce spojených obcí se však neosvědčila a ani Nevězice nebyly spokojeny. Po opakované žádosti byly Nevězice spolu s Lazištěm prohlášeny dne 31. listopadu 1874 samostatnou obcí. V té době měly Nevězice téměř 700 obyvatel a 85 domů.