Samostatná obec 1874 - 1920

Osamostatnění obce přineslo užitek především bohatým sedlákům, kteří měli v rukou obecní samosprávu. Ovládali celou obec s velkým počtem drobných domkářů a podružných rodin, které byly na nich hospodářsky závislé. Ani mezi sedláky nebylo všechno v pořádku. Často jednali lehkomyslně a nehospodárně a v tomto důsledku byly usedlosti zadluženy a odprodávány části jejich pozemků. Ve vsi začalo narůstat třídní a sociální napětí. Docházelo k vleklým soudním sporům, zejména o užívání obecního jmění.

První samostatná školní budova byla v Nevězicích postavena již v letech 1850 - 1852. Do té doby se vyučovalo v místnosti, pronajímané v některých selských staveních. Škola měla jen jednu třídu. V roce 1870 byla školní docházka prodloužena ze 6 na 8 let a proto byla při škole otevřena druhá třída, která však musela být umístěna v soukromé budově. Počet žáků stále stoupal a proto bylo zemskou školní radou rozhodnuto o zřízení třetí třídy. Nutná nástavba nevězické školní budovy byla provedena v letech 1887 - 1888. Její nákladná oprava byla provedena až v roce 1920.

Vzhledem k převládajícím hořlavým materiálům, z nichž byly stavěny selské usedlosti i domkářské chalupy (dřevo, došky), docházelo často k požárům. V roce 1896 byl po vzoru jiných větších obcí založen v Nevězicích dobrovolný hasičský sbor. Stříkačka byla pořízena v roce 1896 (motorovou stříkačku získali nevězičtí hasiči až v roce 1938). Sbor dobrovolných hasičů rozvíjel i kulturní činnost. Spravoval obecní veřejnou knihovnu, pořádal taneční zábavy i ochotnická divadelní představení.

Nevězice měly v soudním okrese mirovickém primát ve zřízení veřejné obecní knihovny. Ta byla založena již v roce 1882 Spolkem jihočeských akademiků "Štítný" zásluhou nevězického rodáka, spisovatele a poslance zemského sněmu Josefa Kořána. Knihovna měla tehdy 300 svazků. Od roku 1892 až do roku 1920 ji spravoval místní hasičský sbor.

Působnost obecní správy v oblasti zdravotnictví se omezovala jen na dozor při udržování pořádku na veřejných prostranstvích, na nezávadnost vody v obecních studních (oprava roubení a opatření proti vnikání povrchových splašků do nich), udržování izolační místnosti při případném vzniku epidemických onemocnění, zajištění lékařského ošetření a léčby nemajetných obecních příslušníků a při ohledávání mrtvol. Většina těchto úkolů přešla od roku 1891 na statní obvodní lékaře. Nevězice připadly do zdravotního obvodu orlického. Obvodní lékaři poskytovali zdarma lékařskou pomoc obecním chudým a bezplatně prováděli povinné očkování dětí.

Vznik samostatné republiky v roce 1918 byl v Nevězicích přijat radostně, ale s ohlasem, přiměřeným poměrům venkovské obce. V organizaci státní správy nenastaly žádné změny, zůstaly i nadále obecní úřady, avšak nově uzákoněné všeobecné, rovné, tajné, přímé volební právo umožňovalo každému občanu, mužům i ženám, při rovnosti hlasů účast na volbách a prostřednictvím volených zástupců se tak podílet na správě státu. Do patnáctičlenného obecního zastupitelstva v Nevězicích bylo 15. června 1919 zvoleno 10 domkářů a malozemědělců a 5 zástupců větších rolníků. Poměry se obrátily.