Tipy pro turisty

Turistické možnosti v okolí Nevězic

Návštěvníci, kteří přijedou do našeho regionu, mají z čeho vybírat. Hrady Orlík a Zvíkov, město Mirovice, obce Čimelice a Mirotice mají co nabídnout. Historické památky a krásná krajina Vám dají zapomenout na všední starosti a obohatí Vás o nové zážitky a poznatky.

Pro cykloturisty okolo Orlické přehrady

Od hradu Orlíka přes Staré sedlo, Probulov, Nevězice, Varvažov, Zvíkov, Kučeř, hájovnu Olšičky, vrch Obůrka, Žďákovský most a zpět na Orlík (cca 30 km). Další možnosti naleznete v cykloturistické mapě Povltaví - Písecko.

Pro pěší výlety

Zelená turistická stezka Orlík - Zvíkov sleduje historický vývoj v regionu. Jedním zastavením je keltské oppidum jihovýchodně od Nevězic (viz stránka historie). Obcí Nevězice a krásným okolím prochází červená turistická stezka ze Sušice do Příbrami. Po této stezce je z Nevězic na Orlík 4 km, na Zvíkov 9 km. V Nevězicích si povšimněte řady objektů selských statků a domkářských chalup z období od poloviny 18. do poloviny 19. století, v současné době většinou po citlivé rekonstrukci.

Nevězické oppidum

Keltské oppidum s opevněním bylo založeno v typické strategické poloze na ostrožně se starším osídlením z mladší doby bronzové. Oppidum poměrně rychle zaniklo po požáru fortifikace.

Historický vývoj

Mladší doba bronzová, doba laténská

Popis památkové hodnoty

Nevězické oppidum, které se nachází na severním okraji jihočeské sídelní oikumeny, plnilo funkci správního a mocenského centra pro širší region a bylo jednou z opevněných základen na dálkové cestě sledující tok Vltavy. Založeno bylo v typické strategické poloze na ostrožně se starším osídlením z mladší doby bronzové. Jeho opevnění bylo vybudováno jednorázově a představuje charakteristický příklad keltského pevnostního stavitelství, zánik fortifikace požárem svědčí pro násilný konec oppida. Krátká doba jeho existence – poslední třetina 2. stol. př. n. až polovina 1. stol. př. n. l. – vysvětluje relativně řídké osídlení vnitřní plochy, kde se nestihla vytvořit souvislá zástavba. Lokalita odpovídá pojetí kulturní památky podle § 2 zák. č. 20/1987 Sb. o kulturních památkách.

Stav zachování památkové hodnoty

Centrální část vnitřní plochy oppida je využívána jako louka, jeho okraje a JV část je porostlá křovinami a smrkovým, popř. smíšeným lesem. Oppidem procházejí dvě cesty, z nichž první využívá obě původní brány, druhá vstupuje do areálu v Z části, kde se val projevuje jen terénní hranou. Vnitřní plocha je členěna několika nevýraznými patrně novodobými terasami. Na J a JZ svahu ostrožny jsou založeny nové lesní školky, z nichž jedna překračuje val a zasahuje do areálu oppida, povrch fortifikace je obnažen a porušen sázením stromků. V delší ose protíná lokalitu el. vedení.

Popis

Výšinné sídliště je situováno v nadmořské výšce 420 – 436 m na relativně plochém temeni široké ostrožny chráněné ze tří stran příkrými svahy nad vodními toky. Na J a Z straně je ostrožna obloukovitě obtékána Jelením potokem ústícím do Vltavy, která chránila V a SV strany, v současnosti je vltavské údolí zatopeno vodami orlické přehradní nádrže. Původní výškový rozdíl mezi vodní hladinou a oppidem byl více než 120 m. Vlastní ostrožna orientovaná ve směru SZ – JV je oklopena opevněním, které kopíruje hranu svahu a na SZ straně přetíná 120 m širokou přístupovou šíji. Vnitřní areál má nepravidelně oválný tvar s delšími osami 500 ? 270 m, celková výměra opevněné plochy je 13,5 ha. Fortifikace o délce 1,6 km byla vybudována zřejmě jednorázově a to jednotnou technikou typickou pro oppidální období – čelní kamenná zeď široká 60 cm byla zpevněna vertikálními trámy a na vnitřní straně se opírala o hradební těleso s vnitřní roštovou konstrukcí. Nad lépe přístupnými svahy nad údolím potoka byla hradba doplněna vnějším příkopem, nejohroženější šíjové opevnění bylo zesíleno dvěma paralelně vedenými příkopy částečně vytesanými do skály. Rovněž exponované S nároží bylo zřejmě baštovitě zesíleno. Celá fortifikace je datována do mladší doby laténské, výzkumy nepotvrdily existenci jejího staršího předchůdce. Destruované opevnění má v současnosti podobu valu. Protože při jeho budování byl využíván sklon svahu a různé terénní hrany, je jeho vnější výška značně větší než výška vnitřní (na J a JZ straně 4- 6 m vnitřní a 1 – 1,5 vnější). Šíjová linie opevnění se v terénu projevuje valem vysokým 5 – 6 m na vnější a 1 – 2 m na vnitřní straně, z obou příkopů je patrný pouze vnitřní o hloubce asi 1 m. Do oppida se vstupovalo dvěma branami, z nichž každá patří k jinému typu. Ulicovitá brána na S straně vznikla souběžným vedením dvou křídel hradební linie, její z obou stran chráněný koridor je dlouhý 200 m. Vstup do koridoru byl zajištěn zesíleným pravoúhle zalomeným nárožím hradby, uzavírací prvek ve formě věžovité stavby lze na základě analogií předpokládat v místě vyústění brány do oppida. Druhá brána se nacházela na protilehlé straně zhruba uprostřed JV úseku hradby. Jedná se o asymetrickou klešťovitou bránu vzniklou přerušením linie opevnění a zatažením obou konců hradby do vnitřní plochy. Tři středové kůly v jejím uzávěru spíše než na věžovitou vestavbu ukazují na určitou formu přemostění. Plošně nevelký výzkum vnitřního areálu oppida neprokázal systematickou zástavbu ani přítomnost většího množství trvale žijícího obyvatelstva. Stopy osídlení byly zjištěny na omezeném prostoru na S okraji a ve střední části oppida, kde lze předpokládat nejspíše stavby dvorcového charakteru. P. Drda vysvětluje sporadické osídlení nevězického oppida jeho rustikálním rázem a poměrně krátkou existencí. Archeologické nálezy jej datují do stupňů LtC 2 až LtD 1, přičemž vlastní opevnění bylo vybudováno kolem roku 120 př. n. l. Zánik způsobený mohutným požárem zjištěným na více místech hradby nastal v první polovině 1. stol. př. n. l.

zdroj: Národní památkový ústav.